Honzu Soukupa, našeho skvělého kyokushin karatistu a K-1 bojovníka, nemusíme našim čtenářům představovat. Delší dobu teď o Honzovi nebylo slyšet, až před časem přišla zpráva, že se zúčastnil prestižního turnaje RISE, který se uskutečnil v Japonsku a který se Honzovi, i přesto, že nakonec nezvítězil, náramně povedl. Honza se před pár dny vrátil z Japonska a tak jsme využili šanci položit Honzovi několik otázek.

Je to docela dlouho, co o tobě nebylo slyšet, co se dělo celou tu dobu?

Já jsem byl teď pět měsíců v Japonsku na tréninkové přípravě. Připravoval jsem se na zápas, který nikdo nevěděl, kdy bude, kde bude a zda vůbec bude. Nakonec teda vyšel kickboxerský turnaj RISE, který je v Japonsku hodně populární. Pořádá se to v Japonsku dvakrát do roka a je to asi druhá nejsilnější organizace po K-1 v Japonsku. Pořádají také mimo jiné Shootboxingové turnaje na které jezdí velmi slavní bojovníci jako Andy Souwer, Buakaw apod.

Jak turnaj probíhal?

V prvním zápase jsem narazil na Brazilce, který dlouhodobě žije v Japonsku. Jmenuje se Fabiano “Cyclone” Aoki, který porazil všechny top bojovníky v Japonsku a je považován za japonskou jedničku v téhle váze. Když jsem se koukal do programu na informace a rozhovory, tak on byl nasazený, jako že to celé vyhraje. No a na něj jsem narazil hned v prvním kole. Zápas se mi povedl, až jsem byl sám překvapen, protože jsem vůbec nevěděl, co od toho čekat, jelikož jsem hodně dlouho nezápasil. Navíc poslední svůj zápas jsem prohrál a vůbec jsem se necítil dobře. Nevěděl jsem jestli to bude stačit, jestli bude dobrá obrana, jestli na něco nepadnu. Šel jsem tam s hodně smíšenýma pocitama. Ale hned od začátku jsem se chytil, byl jsem skvěle připravený, co se týče fyzičky. Ve druhém kole jsem ho dostal do počítání a nakonec jsem zvítězil těsně na body.

Čím si soupeře dostal do počítání?

Rukama (usmívá se). Já hodně kopal i boxoval a vycházelo mi to.

Touhle výhrou se tedy postoupil do dalšího zápasu?

Ano. Ale já jsem se tímhle zápasem hrozně unavil a do dalšího zápasu bylo snad jen dvacet minut na odpočinek. V druhém zápase na mě čekal Japonec Uehara, tady to bylo vše zase naopak, všichni mi tvrdili, že ho přejedu, že jsem lepší. A Uehara mi jako soupeř vůbec nesedl. Fabiano byl spíše rváč, šel hodně do mě a to mě vyhovuje. Uehara byl hodně rychlý, hodně se hýbal, měl styl, který mi vůbec neseděl. Zápas to byl velmi vyrovnaný, po třech kolech byla remíza a tak se šlo do extra kola. V extra kole jsem nakonec prohrál na body. Je pravda, že všichni mi řikali, že jsem to měl vyhrát, že se na výsledku podepsal fakt, že Uehara je šampión RISE organizace a být to K-1, tak je to moje, ale já tohle jako zápasník nemůžu objektivně posoudit.

Mělo to, že si porazil japonskou jedničku, nějaký ohlas u promotérů a manažerů?

Mělo a velký. Pravdou je, že jsem vůbec nevěděl, co se mnou po tomto turnaji bude. Už jsem tak nějak sám počítal s tím, že u Japonců skončím a pojedu domů, protože stejně nejsou teď žádné zápasy. Nakonec tedy nekončím, ale dohodli jsme se s Japonci, že se budu připravovat sám doma v České republice a tam budu jezdit pouze na zápasy. Minimálně příští rok bych ještě měl zápasit, pravděpodobně opět na tomto turnaji. RISE byl skvělý mimo jiné i co se týče ohodnocení zápasníků, byl jsem opravdu mile překvapen. Jen zápasový bonus za vítězství v celém turnaji byl půl milionu korun, a to byl jen bonus. Další peníze byly samozřejmě za vítězství v pyramidě. Tohle mě opravdu velmi mile překvapilo.

Jak to vůbec vypadá s K-1, přeci jenom si byl blíže zdroji?

Nikdo neví ani v Japonsku. Chvíli to vypadalo, že turnaje budou, pak zase že ne. Nikdo neví.

Je nějaká šance, že bysme tě mohli vidět zápasit doma?

Já mám sice smlouvu s Japonci, ale zápasit můžu i jinde, nicméně se samozřejmě veškeré podmínky musí domluvit s nima. Věřím tomu, že pokud by se u nás pořádal nějaký větší turnaj, tak by to určitě šlo domluvit.

Vím, že si v Japonsku dostal jeden velmi zajímavý a cenný dárek, řekneš nám k tomu více?

Je to pravda, dostal jsem od jedné velmi staré samurajské rodiny pravou katanu a wakizashi. Ta katana je 350 let stará, je z doby Edo Jidai. Docela jsem se bál, jestli se mi to podaří přivézt až sem, ale mám na to všechny papíry a i když nějaké problémy byly, tak se nakonec vše podařilo. Po příletu na letiště v Praze mi došly zavazadla a katana nikde, tak už jsem se s ní v duchu rozloučil, ale nakonec se našla. Ta katana má své vlastní jméno, což je hodně ceněná vlastnost. Tahle se v překladu jmenuje “Tři země”. Ke každé kataně v Japonsku máš “rodný list”, kde jsou veškeré informace. Například Wakizashi, které jsem k tomu dostal (kratší meč, podobný kataně, který se používal na krátkou vzdálenost) je také tak stará, ale nemá rodný list, pravděpodobně jí vyráběl nějaký neznámý kovář. A je to opravdu hodně poznat, jak na ostří, tak na váze. Wakizashi, ač je podstatně menší, tak váží skoro dvakrát více než ta katana. Jsme to samozřejmě všichni vyndavali, testovali ostří, koukali na to a pak jsem zjistil na internetu, že se na ostří nesmí sahat, že se na to nesmí dýchat, protože je jak to dělané ze speciální uhlíkové oceli, tak to hned začne reznout.

To je docela cenný dárek?

To je, ale oni to Japonci takhle neberou. Jelikož Japonci jsou Budhisti a Shintoisti a tou katanou byli zabíjeni lidi, což je mimo jiné vidět i na ostří, tak oni říkají, že ty katany mají špatnou karmu. Ta stará paní, co mi jí dala jen říkala, vemte si to, já to tu nechci, je to nebezpečný. Někam si to schovejte a už o tom nemluvte.

Jaké máš vůbec plány, teď když si se vrátil?

Budu mít hodně starostí s karate, teď nás čeká páskování v nejlbižší době. Hlavně se musím hodně udržovat, protože jak jsem zmínil, minimálně příští rok budu ještě zápasit.

Vím, že jsi kdysi říkal, že máš v Japonsku skvělé podmínky pro trénink, není trochu škoda to hodit za hlavu?

Samozřejmě, co si budeme nalhávat, bylo by pro mě lepší zůstat v Japonsku, protože tam jsem neměl žádné starosti. Jen jsem jedl, spal a trénoval, dostával kapesné a mohl se soustředit jen na trénink. Ale už taky nejsem nejmladší, mám přítelkyni, která už roky čeká na návrat svého dobrodruha, příští rok se chceme brát. Pokud by bylo alespoň více zápasů za ten rok, tak by to asi mělo smysl nadále trénovat v Japonsku, ale teď jak se všechno ruší si myslím, že tenhle systém na kterém jsme se dohodli bude lepší pro obě strany.

Tak Japonsko má teď i tak svých starostí (viz. tsunami) dost, jak si to pociťoval?

To je právě ten paradox. Po světě vládne ekonomická krize, Japonci zažili katastrofu a přesto v současné době je Jen tak vysoko až je to divné. Japoncům prostě ekonomika funguje, strašně rychle se oklepali a začali pracovat tvrději než dříve a ekonomika se z toho vzpamatovala. Pro mě dobrý, výplatu jsem dostal v Jenech, tak aspoň na tom vydělám (směje se).

Jak bude vypadat tvoje příprava zde?

V Čechách chci především spárovat. Před zápasem se budu vždy minimálně měsíc a půl připravovat v kempu v Japonsku, kde jezdíme lapy apod. V Japonsku se lapy jezdí o dost jinak než u nás, tady se dělají lapy hodně do thajského boxu, Japonci lapují specificky pro pravidla K-1, boxerské věci pro těžké váhy a mě to hodně vyhovuje. Takže tady chci hodně spárovat, protože v Japonsku v přípravném kempu je hrozně málo lidí a tak chci využít české sparring partnery.

Nedávno se konalo další mistrovstí světa v kyokushin karate, byl si se na něm podívat?

No jasně (důrazně). To byl obrovský zážitek! Já jsem si celou dobu říkal, jak jsem se tam kdysi mohl dostat (Honza skončil druhý v roce 2007), ta kvalita bojovníků a zápasů byla pro mě až neskutečná. Především Rusové, jak byli rychlý a tvrdý, to bylo neuvěřitelný. Třeba Goderzi Kapanadze si, když zbývalo posledních 32 bojovníků, zlomil ruku na přerážecích technikách a s tímhle hendikepem se dokázal probojovat až na třetí místo.

Kdo nakonec letos zvítězil?

Zvítězil Tariel Nikolaishvili, který ve finále porazil Ewertona Texeiru. To bylo hodně vtipný, protože Texeira je obrovskej chlap a Nikolashvili byl proti němu docela prcek. Ten zápas byl hodně vyrovnaný, Texeira jako vždy tlačil, ale Nikolashvili vše vracel. Nakonec se rozhodčí rozhodli pro něj, i proto, že tam byl tak velký váhový rozdíl.

My jsme tam letos neměli žádné zástupce?

Neměli, protože všichni bojovníci vypadali na Evropě. Kluci jsou ještě studenti a museli by si z části tu účast platit a tak jsme se rozhodli, že zkusíme až další mistrovstí světa, protože ta výkonost na to zatím ještě není a asi by to byly zbytečně vyhozené peníze. Určitě by bylo fajn, se takhle ukázat na největším turnaji, který se koná jen jednou za 4 roky, ale ta konkurence je tam tak veliká, že na nějaká umístění máme ještě čas.

Nesvrběly tě ruce, když si to viděl?

Tak trochu asi ano, ale na druhou stranu jsem si říkal, že 8 zápasů za tři dny je strašná nálož a sám nechápu, jak jsem to kdysi takhle zvládl.

Chtěl by si něco říci závěrem?

Tak chtěl bych vzkázat všem svým svěřencům karatistům, že jsem zpátky a od příštího roku dostanou pořádně zabrat. A jinak bych všem popřál, ať jsou hlavně zdravý a dělají, co je baví.

Díky za rozhovor.

Není zač.